„Basketbal měl pro mě ten správný šmuňk“, říká Radek Dlouhý - část 1

Kdo ho zná, musel by asi dlouho pátrat v paměti, kdy ho naposledy viděl zamračeného. Z pod jeho rumcajsovského vousu neustále prosvítá úsměv a Radek Dlouhý okolo sebe šíří pozitvní energii. Sice nevím, jaký názor na to mají jeho žáci, které již 12 let na ZŠ Masarykova učí němčinu a angličtinu, ovšem v basketbalovém prostředí působí jako nevyčerpatelný zdroj dobré nálady. Jeho hlas znají všichni z vysílání utkání Medvědů přes Tvcom, kde společně s kamarádem Petrem Rylichem komentují domácí zápasy. Ale Radek má za sebou i dlouhou basketbalovou kariéru od mládeže až po dospělácký věk. A tak si trošku zavzpomínal.

Když se řekne basketbal všeobecně, co Tě jako první napadne?

Hra inteligentních lidí (většinou). Není jednoduché, zapamatovat si všechna pravidla, a i ta se často mění. Dále je to obrovsky dynamická hra, a co se týče kolínského basketbalu, tak je to velice velká komunita lidí, kteří se vzájemně znají, tráví spolu dovolené, chodí spolu na pivo a hrají spolu i jiné sporty. K tomuto všemu je ale přivedl právě basketbal.

Jaká je Tvoje konkrétní nejstarší (nebo první) vzpomínka na basket?

Ve třetí třídě základní školy jsem přišel poprvé na trénink. Vedl ho otec mého kamaráda, Petr Rylich starší, a ten se mě tam pokoušel naučit dvojtakt. Vzpomínám si, že mi to docela šlo a já už tehdy věděl, že u basketu zůstanu. Ještě předtím jsem zkoušel fotbal, karate a různé jiné sporty, ale nemělo to pro mě takový ten šmuňk… .

Co Tě tehdy na basketbalu nejvíc upoutalo?

Jak už jsem řekl hned na začátku. Zaujala mě hra jako taková. Rychlost té hry. To, že prohráváte o 10 bodů, vůbec nic neznamená. A během minuty vše může být jinak. A asi hlavně i dobrá parta v týmu.

Vzhlížel jsi v začátcích k někomu?

Úplně si neuvědomuji, že bych měl někoho, abych si řekl, že chci být jako on. Samozřejmě Michael Jordan byl v tu dobu obrovská hvězda, tak asi to byl Michael.

A co třeba později?

Později jsme se spoluhráči dost koukali na AND1 Mixtape a asi jsme chtěli být jako ti kluci opálení.😉 No a ke konci kariéry jsem samozřejmě vzhlížel k Davidu Machačovi, legendě kolínského basketbalu a české ligy. Vždy jsem si říkal: „Ty skluzy, v těch letech.“ 😊

A zkoušel jsi třeba i něco jiného, mimo sport, housle, klavír, malování, divadlo....?

Vždy mě přitahoval mongolský hrdelní zpěv, ale uvědomil jsem si, že se asi radši budu honit za merunou. No a jelikož jsem rád, že v ruce udržím tak maximálně propisku, housle nepřipadaly vůbec v úvahu.

‍