Rozhovor - Filip Novotný

Filip Novotný ví, že pro jeho růst je důležité hrát.

A dělá pro to maximum. Přes své mládí je jedním ze základních stavebních kamenů kolínské sestavy. Pro někoho možná překvapivě. Ale Filip svými výkony potvrzuje trenérovu důvěru a splácí ji měrou vrchovatou. Po palubovce kmitá jako kybernetická myš a má dar, být vždy tam, kde je to pro něj a kolínské Medvědy potřeba. Umí si najít volný prostor a na jeho elegantní střelbu je radost pohledět. Loňský rok strávil v brněnském klubu a kolínští fandové si mnou ruce, jak je dobře, že se Filip rozhodl mezi Medvědy vrátit.

‍

Filipe, co Tě přimělo k návratu do Kolína?

Věděl jsem, že v tomto období mé kariéry je pro mě jedna z nejdůležitějších věcí herní čas. Věřil jsem, že právě v Kolíně tuto možnost dostanu a pak už bude pouze na mně, jak se se situací vypořádám. Jsem velmi vděčný za to, že mi trenér věří a že se moje představy tak naplnily. Mám skvělou možnost se dále zlepšovat a zároveň pomoct mému týmu k důležitým výhrám.

‍

Brněnský klub se před letošní sezónou netajil vysokými ambicemi. Nebral jsi svůj přesun do Kolína jako krok zpět?

Jako krok zpět jsem to určitě nebral a takhle jsem nad tím nepřemýšlel. Brno i Kolín hrají stejnou soutěž a já věřil, že i s Kolínem to můžeme dotáhnout daleko a jsem rád, že to prozatím dokazujeme a věřím, že to tak bude i nadále.

‍

Velmi rychle jsi se adaptoval v dospěláckém basketu. Máš nějaký zaručený recept, jak ten náročný přechod mezi juniory a dospělými zvládnout?

Myslím, že mi hodně pomohly minuty v první lize za Polabí, kde jsem získal potřebné sebevědomí a zkušenosti s fyzičtějším basketbalem. Právě díky tomu, si myslím, že byl přechod z juniorů do mužského basketu plynulejší.

‍

Tvá střelecká úspěšnost je v letošní sezóně trošku jako na houpačce. V začátku jsi byl velmi úspěšný, poté přišel mírnější útlum a v posledních zápasech už Ti to tam zase padá. Přemýšlíš o tom, případně čím si to vysvětluješ?

Takhle o tom asi nepřemýšlím, jsem rád že vyhráváme. Hráčsky máme velmi vyrovnaný tým, každý zápas je jiný a pokaždé zahraje lépe někdo jiný. Já se chci soustředit na to, abych odvedl vždy co nejlepší výkon a byl tak týmu nápomocný při cestě za výhrami.

‍

Existuje v Kolíně týmová hierarchie, myslím rozdělení na staré a mladé? Jestli musíš sbírat po tréninku míče a tak?

Ano, takováto hierarchie tu určitě funguje. Mladí musí nosit pití, míče a tak podobně, ale naštěstí už nejsem ten nejmladší, takže tohle se mě už zas tolik netýká.

‍

Poznáš hned poté, co míč opustí Tvou ruku, že bude střela úspěšná?

Úplně na sto procent to určitě nepoznám. Ale cítím, když míč dobře letí, takže spíše poznám, jestli můj pokus vypadá nadějně. Když mám ze střely špatný pocit, snažím se jít hned na doskok a míč vybojovat rychle zpátky.

‍

Ano, to vídáme všichni a pravidelně, že jako jeden z mála Medvědů  základní střelecké pravidlo ctíš. Kde sis tento automatismus vypěstoval?  

K tomuhle jsme byli vedeni už od juniorských kategorií v basketbalové akademii v Nymburce, ale myslím, že hlavní zásluhu na tom má rok v nymburském A-týmu, kde je, jít vždy po střele za útočným doskokem jedno ze základních pravidel.

Děkuji za rozhovor a přeji, ať se Ti daří v kolínském dresu i nadále.

‍