Jiří Ambrož a basketbal jsou nerozlučná dvojice - část 1

Basketbal nejsou jen hráči, trenéři, rozhodčí, pořadatelé. Mezi důležitou součást celého dění patří také samozřejmě i diváci. V posledních dvou letech si všichni vyzkoušeli, co obnáší, hrát bez nich a shodli se, že to opravdu není ono. A jak na druhé straně vnímá divák, když nemůže v hledišti podpořit svůj tým? Jiří Ambrož patří v Kolíně mezi ty nejvěrnější. Pravidelně chodí na každý domácí zápas a jezdí častokrát podpořit Medvědy i na venkovní utkání. Na Jirkovi je jasně patrné, že se basketbal stal jednou z jeho celoživotních lásek. A je od něj moc hezké, že se o tom trošku rozpovídal.

Jirko, jaké to pro Tebe bylo, když jsi, v důsledku vládních opatření, nemohl do hlediště?

Velmi těžké. Jako když postavíš před hladové dítě láhev se Sunarem a zakážeš mu se napít. To je, myslím si, všeříkající ☺.

Kolín zažíval svou nejlepší sezónu v historii klubu a většinou v prázdné hale. To bylo k vzteku, ne? ☺

Pro každého fanouška je nesmírná škoda, nemít možnost osobně sdílet se svým týmem úspěchy a o to více, když ty úspěchy byly tak famózní. I já nejsem výjimkou, byl jsem z toho velmi smutný. Však stejně tak jako pro fanoušky, muselo být i pro samotné hráče a trenéry moc těžké a bezesporu nezvyklé hrát před prázdnou halou a bojovat o ligové body v důležitých zápasech. Věřím, že už se tato situace nebude opakovat a fanoušci budou mít vždy možnost svůj tým podpořit a podílet se tak na skvělé atmosféře nejen domácích utkání.

Až na semifinále play-off byla povolena omezená návštěva. Jakou jsi z toho měl radost?

Jsem moc rád, že jsem mohl být osobně součástí alespoň konce této výjimečné sezóny a společně tak oslavit prozatím nejúspěšnější ročník kolínských Medvědů.

Pojďme zavzpomínat na Tvé basketbalové začátky. Jak a v kolika letech ses dostal k basketu?

Basketbal mě provází celý můj život. Již od svých 5 let jsem byl v rámci sportovního testování zdatnosti nasměrován pod bezedné koše.

Byl hned Tvým prvním sportem, nebo jsi zkusil i něco jiného?

Prvním sportem určitě ano, i když jsem postupem času mimo to zkoušel i jiné doplňkové sporty pro podporu basketbalu (plavání pro „zvýšení kapacity plic“ ☺, sportovní střelba ze vzduchové zbraně pro „přesnost ve střelbě a správné zacílení na koš“ ☺ , sportovní tanec k „využití tanečních kroků na palubovce“ ☺ ), avšak basketbal byl pro mě stále sportem č. 1.

Jak vzpomínáš na své aktivní basketbalové roky?

Kéž by ty roky šly vrátit zpátky ☺,  moc jsem si je užíval. Přes mládežnická družstva, dorost až do dospělého basketu. Každá etapa byla pro mě něčím výjimečná. Velká škoda, že poměrně krátká. Vzhledem ke zdravotním problémům jsem musel aktivní kariéru předčasně ukončit. Basketbalové boty jsem však zcela nepověsil na hřebík. Dodnes trénuji s kamarády bývalými baskeťáky v rámci neregistrovaného týmu „Legends“.

Co považuješ za váš největší úspěch?

Úspěchy v období mládežnického basketbalu mi přinesly i individuální úspěch. Ocenění v rámci umístnění v tehdy vyhlašované anketě Sportovec Středočeského kraje. V té době jsem těžil hlavně ze své výšky na pozici pivota (nyní by má výška odpovídala spíše pozici rozehrávače či křídla ☺). V dorostu pak kvalifikace a následně účast v dorostenecké lize…., v dnešní terminologii soutěží „extraliga“.

‍